U struny času temných květů slouží
mé srdce tichu hvězdných komet strachu;
snad struny dávných poslů nezakouší
své strasti kouře výšin dávných vzmachů –
i temno kdesi v mrazu sladce krouží
u pasti herců zloby doby šachu;
své hvězdy osud v mlze nevytuší
na cestách zmaru tísně šedi prachu.
Já radějc komety naděje,
jimž jasný ohon sálá,
a než se kdekdo naděje,
štěstí buď shůry chvála.
29.04.2019 23:46:27 | Špáďa
Jééé,Arnoštku,promiiiň,já myslela že to psala Nikitka já se moc omlouvám,tato báseň mi naprosto vzala dech, je nádherná!
29.04.2019 23:20:00 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Děkuji. Dlouho jsem zase nic nenapsal. Mám toho hodně.
30.04.2019 08:29:59 | ARNOKULT
:-) :-) :_)
30.04.2019 11:46:31 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
ach to je nádherné Princezno Nikitko...Mohu si ji uložiti k nejmilejším?
29.04.2019 21:52:36 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA