Ve střepinách mořské pěny
V úkrytu pod peřinami
Osaměle přede všemi
...běží celé vteřiny
V labyrintu světla v noci
V paprscích slunce loučí
Na kolenou mlčky klečí
Však té bouři vzdorující
V komnatě své mysli
Ruce spjaté k motlitbě
Bez obalu jenom hrubě
Na plátně vykreslili
V okamžiku stvoření
Jak vandráci otrhaní
A žebráci odevzdaní
Ze tmy přijde vzkříšení.
Domnívám se že 4.řádek je moc obsahově rozvolněný a že se od něj básnička už nedokázala postavit na nohy. Míněná je jistě dobře, ale v běhu se nějak zmátla. Pokud používáme přísudky, pak asi radši mluvit celými větami.
12.05.2019 08:10:56 | Karel Koryntka