Anotace: ...s pohledem do vesmíru, kdy se rozum jeví býti pouhým prázdným papírem...
Z pocitu pochybnosti
sedím nad stolem
s prázdným papírem
a chybějící slova
mi dodávají zlosti
co si počít
s celým širým vesmírem.
Zoufajíc
doufajíc
hledajíc
a v důsledku
vlastně vůbec
nic.
Je nekonečně způsobů jak psát o ničem a vyzní všechny stejně slabě. (ty přechodníky jsou klasicky špatně)
17.05.2019 06:56:16 | Karel Koryntka
Nevím, kdo jste a nevím co od čeho čekáte. Kritizovat umí každý. A nevím, kdo vám dal právo určovat co je dobře a co je špatně. Básně jsou od emocí, o myšlence a ne podle formy. A když si pod tím nedovedete nic představit, tak je to vážně všeříkající. Co se vlastně divím, chytrolíni bez představivosti se najdou všude a jsou většinou nejvíc slyšet.
17.05.2019 08:26:04 | Tom XVI
Z vesmírného bezedna mám nekonečný respekt. Nedávno jsem viděl vědecký dokument o slunci. Takové gigantické divadlo na jeho povrchu a okolí jde mimo lidské chápání. A to si myslíme jako lidé, že každý vlastníme v sobě kousek Boha. Že se postupně zbavíme přírodní závislosti!! Prázdný papír, hm, to je ono*
16.05.2019 22:59:39 | šerý
Děkuji. Je vidět, že na rozdíl od jiných jste přesně pochopil podstatu této básně, této myšlenky a těchto slov. Přesně toho se to vše týká a nemusí to být popsáno tisící slovy. Díky.
17.05.2019 08:28:36 | Tom XVI