Myšlenkový pochody

Už nezvládám pochody svého myšlení, zabalit a skončit to, vidím jako řešení.
Střelit se do hlavy, nebo pomůže věšení. Protože už je těžký, těch myšlenek nešení.
Jen nevím, jak mám pokračovat v žití svého života. Proto každý den chlastám, pak přijde němota.
Hledám štěstí, tam kde ho nelze nalézt, nejspíš bych měl radši domů zalézt.
Jako poslední vlk, co na měsíc nevyje. Z dnešního světa, zle mi je.
Nechápu kde důvod mého života se nachází, odkud kurva tyhle stavy pochází.
Už dochází mi trpělivost, každý dnem jsou horší. Čekám kdy to konečně projednou skončí.
Já hledám pravdu, chci odpověď na otázky. Deprese a úzkosti si se mnou hrají, jako s provázky. Cítím se jako pojebaná loutka, která nic nezmůže a do tmy se kouká..
Co kurva potřebuješ, k tomu aby si byl happy. Potřebuješ propojit s náladami světy.
Musíš pokračovat, aniž by si chtěl, pokračuj v tom přežívání jdi za čím bys měl.
Ty vole, je ti dvacet, měl bys sršet energií, no tak kurva vypadni a neber mi ji.
Ty nevíš nic, jako já odkud ty stavy chodí.
Odkud se ty myšlenky na konec plodí.
Chci jen radost ze života jako mají ostatní, přijde mi to v životě docela podstatný.
Hledám vlastně důvody, proč dělám jenom chyby, jsem vždy na dně, nikdy na hladině vody.
Opět se snažím z toho všeho vypsat, už nechci tyhle myšlenky, radši je chci zaspat.. tak kurva nasrat
Nevěřil jsem v Boha a stejně ho žádám, proč se sám se svými myšlenkami dokola hádám.
Věřím v okolí a stejně tu mám hada, díky kterýmu moje nálada spadá.
Už víš, co budeš dělat po škole, jo asi si to hodim, ty vole.
Co mi zbude, než duše volná bez těla. Jako koule, co vyletěla z lodního děla.
V očích vidíš vždy prý pravdu, v těch mých odrážím tvoji vraždu.
Trpím chronickými změnami nálad. Jsem tělo a duše kde najdeš miliony závad.
V mé hlavě je nekonečno záhad, co se mnou. Jde dál, můžeš zkusit hádat.