Náměstí shlížím uvolněná
hemžení vidím zprava zleva
lidé jsou sebou zaměstnaní
okolí vesměs nevnímají
Dívám se na ně odpoutaná
nechci jim vstoupit do života
někdo jde jako bez duše
jiný ven září štěstí své
Ten jiný úhel pohledu
možná že vždycky nesvedu
však stačí lidi nesoudit
nechat je život jejich žít
Otisk rukou je originál
cestu svou vybral sis sám