SOUSTO

Prostořeká jako řeka

syrová a divoká. Něco

šeptá, vzlyká prý to není

její vinna. Do břehů své 

poselství, tam ho vrývá.

Ponořen tam, kde, no, v sudu

tam nad okraji úst. Nedosáhnu

vždy musím nadskočit, loknout

života se podotknout. Jak dlouho

ještě, nezbývá moc sil je tak

studená. Proč je tak červená

uniká mi něco, možná všechno.