SBĚRATEL

Rozjezd byl už dán,

utrhl se plán. Už tu

není, je tu jen ten 

prevít. Deska začla 

hrát, tu skladbu tak 

věrně známou a přeci

tak dalece nepoznanou.

 

Roztrhl se drát, ten spoj

už nic neví. Nic ho již nedrží,

kdo jsem pustil to tučné prase,

zase.

 

Vše sežere, nic tu nezůstane.

Že by zase, tlusté prase v té

své nečekané ošklivosti. On

zas bude v nás, nastal už ten

poločas. Nastal jeho čas bez 

příkras, není už jak ho zmást.

 

Nu jak se ti líbí tenhle post.

Nechtěl býti sprostý, proto 

zavřel všechny mosty a teď 

se jen a jen postí. Známka 

jisté pošetilosti, starosti svou

hojnost v útrobách si hostí.

 

Dost už bylo všeho, kde je to

silné dřevo nebo kláda, jež 

jeřábem se skládá. Není ráda 

chtěla by být tolik sama, ne

kdesi namačkána. Kdo to ví, ať

okamžitě, nečekaně, odpoví. A kdo

ne, jsi to ty chlape, tak mlč a ještě

zavři hubu.

 

Někdo si jen tak vodu šlape, ale to

mu asi už nestačí. Pot mu odpoví, má

už toho dosti. Klesá tam dolů, není tam

stádo volů, ani ten co zrovna ztratil svoji

botu. Z posledních sil už plave, jede už jen

na výpary. Není  starý ani mladý prostě

jen existence průměrná, životu teď tak

trochu nevěrná. Urputně bojuje, jen pár

pohybů a je na břehu živ a polomrtvý.

 

Nekleč na zemi, svoje tělo pozvedni

otevři ústa a zcela velmi zhusta, řekni

co si myslíš nebo prostě jen, prostředníček

protáhni.

 

Strůjce všeho kdo to je, kdo se o ten titul

hlásí. Nikdo nic žáden nechce mýti, skrz ten

svět své zásluhy. Někdo říká že prý bůh, bůh

jen suď já to nevím neodpovím. Kdo to ví

odpoví my někdo, lze ještě v jednadvacátém století

věřit na mainstreamové pohádky.

 

Bůh je ten se kterým si můžeš promluvit, bez odpovědi.

Bůh jako obchodní artikl, byznys s miliardovými obraty. 

Bůh možná o tom neví, ale v jeho jméně se vedou ukrutné války.

Bůh všude jiný, ale vždy slepě uctívaný, nač mešity a kostely.

Bůh možná tu je, ale já v něj nevěřím, radši si vše prověřím.

Bůh jako známka zaostalosti lidské rasy, asi nedojdu spásy.

Bůh jako pokrytectví jež si lidi vymysleli, nechápu to skupenství.

Bůh jako cena útěchy, pro ty co absolutně nic nemají.

Bůh jako zastávka před smrtí, ta úplně tvá poslední.

Bůh jako intimní otázka nebo odpověd, pro tvé svědomý.

Bůh, ať si každý věří dle své libosti, nesmí však býti předlohou hnilobné

nenávistné tuposti.

 

Co bude potom, až zem mě časem pohltí.

Asi takové obrovské nic,  nic víc, už nikdy nezbudu.

Svět si půjde dál, já tu hru dál už hrát nebudu.

Nekonečný seriál, bez pilotu na svět sem byl dán.

Jak zní to konečné rezymé, odloženo pro nedostatek 

důkazů, i bez mnohovrstnatého úžasu.