STOP

Co to znamená, neurčitá krutá

záměna. Podlá nehorázně skutečná

i natolik záměrná, ku životu nevěrná.

Spadla z oblaků, jako déšť pro smečku

krvelačných vlků. Hrdě nes nebo to jen 

snes, včera i dnes než to všechno přehraješ.

Lež jako věž, v té své věži cítí se tak neurvale

svěží. Jednu za druhou vypouští je do světa,

možná jako návnadu pro neurvalost člověka.

Vytrvale hbitý, chycen v té síti v noci svítí.

Okamžitě sytý to vše vidí, odevzdán tam v tomhle

daném skupenství. Nic dobrého to nevěstí, v knize

popsané už před stovky lety, nadepsaná jako pověsti.

Kruh je uzavřen člověk napaden, nesmělé násilí v mžiku

mění se z počtem přibávajících lidí, jako to nejkrutější

šílenství. Krev už kape, v potůčku se setkává. Dokonce

i kapitace prý tu proběhla. Lidi nejsou dobří, je v nich 

špatnost obří.

Přijedešli do stanice smrt, zabiješ nebo budeš zabit. Každý

je toho schopen, za určitých okolností. Každé žití

jednou před tuto otázkou, je nějak vždy postaveno.

Někdo chce mýt zbraň aby to měl lehké, a o život by se

nemusel tak tvrdě prát. Jen prostě zmáčkne spoušť, 

začne blekotat, něco o své nutné obraně. Je to hnusný smrad,

ten nejpodlejší kat. Dostal zbrojní průkaz psychopat, jo

cítím ten neurvalý pach smrti, která se tu jako doma cítí.

Možná že se cítí jako chlap, ale je to jeho slabá náhražka.

Takové demo nebo natočený pilot, který zrovna čeká na svůj

další život. Bez svědomý bez páteře prostě jako prototyp,

nochvějné zrůdnosti, sestavené ze samé blbosti. V kapse ten

krvavý produkt, ne divoký západ tu nechci nač, lidi přeci mají

ku své obraně nohy a pěsti. Jen zbabělci se tou zbabělou 

kovovou věcí ohánějí, dejmu tomu zmrdovi už kurva jednu pěstí.

Než, tě zastřelí a kulka si k tvému srdci tak či onak svou cestu proklestí.