Na tenkém ledě

Tak jako podzimní slunce tu stojí
zesláblý, stranou... sotva o něm víme
jak jeden z přízraků Francisca Goyi
s životem válčil, teď vrací se z boje
čekal bych geroje v zářivé zbroji
neznámý vrahoun... z bot odvahu ždíme
začleněn spíš jako pán, co stát dojí
přímo sem k nám šel... nůž hrudníkem projel

Běhá mráz po zádech... u srdce píchá
nejenom zima... i válka je za dveřmi
snad bude tichá noc opravdu tichá
rveme se o nádech... sólo i v týmu
také se říkává, že je tu pořádek
nikoliv... možná tak ekelhaft... nevěř jim
hladomor do Vánoc... nacpaná břicha
z recese už i to léto je v... říjnu

Postává opodál... víc stín než člověk
zahořklý, zlomený, zdaněný z příjmu...
kam se jen vydá dál?? myslím, že rovně
myslím, že vypadá s námi to bledě
dostávám to, co dám... máme středověk
za noc svět promění se v líheň výmluv
bohužel bude víc takových proměn
kyslík všem!!! (bruslíme na tenkém ledě...)