***
Půjčená kniha s hnědou ořízkou |
Umět se zasmát i poslednímu vtipu, těžká věc. ^ST^
Smát se i nakonec. ;-) pěkně provedená báseň o životě
27.01.2020 09:52:11 | jenommarie
to není jisté...
20.11.2019 15:01:25 | enigman
jsi tak úsporný v projevu, že je asi jen tobě jasné, jak je to myšleno... že bys pochyboval o tom, zda vracím, či nevracím půjčené knihy?
22.11.2019 14:59:37 | aravara
Je fajn vrátit tu knihu tak trochu obohacenou i o vlastní spoluautorství, za které se člověk nemusí moc stydět - Velký Knihovník Ti za to Jardo jistě jednou s laskavým úsměvem i poděkuje... ;-)
01.11.2019 16:29:20 | Amonasr
Kdo ví, kdo kdy kam to dotáh'
jen v mluvených anekdotách..
Jsou lidé, kterým by i velká knihovna světa odpustila pozdní vratku. Moje díky jim.
01.11.2019 00:27:03 | Now
Báseň o posledních věcech člověka se vyvarovala patosu ale ani nesklouzla zas do zlehčování. Přistupuje k smrti lehce se smířeným odhodláním, avšak mezi řádky (zejména dole) přechází humor i čtenáře na literu. Z první sloky bych udělal větu a nějak vyřešil dvojí výskyt slova "vtip". Dám ji do sbírky, abys tam měl 2.
29.10.2019 07:36:20 | Karel Koryntka
Dík za komentář, na záležitost vtip/vtip je i takovéto řešení, ale dík za upozornění...
29.10.2019 07:41:58 | aravara
..ještě ji nevracej...:-D ST*
28.10.2019 18:29:32 | Frr
Bohužel o tom rozhoduje někdo, koho neznám. Protože ho neznáme a nevíme, kdo to je, nazýváme ho Bůh. Jemu je zřejmě naprosto jedno, jak jsme si ho pojmenovali... a rozhoduje často pro nás dost nepochopitelně. Já s ním mám smlouvu, ale chyba je, že nevím, na co...
Dík
28.10.2019 19:40:40 | aravara