MOST

Nad krajinou testkně

tklivou, mlhá padá.

Snoubí se s deštěm

dál a ještě. Páří se s

spolu, co zrodí se.

Mlžný opar co jen

tak nezmizí, zrozen

a pak dále  plozen.

Sny se zdají někdy

i na pokraji, šílenství.

Svěsil hlavu a pak na 

zem spadl, jako hadr.

Tma je čarovná královna.

Ve své říši tam vše zdá se

jiné, takové jakoby čarovné.

Dennímu světlu tak náhle

zcela nepodobné, nevěrné.

Boxer dostal ránu a pak

se žuchnutím, na zem spadl.

Živý nebo mrtvý teď tam leží,

zatím nikám nepoběží. Možná

ve své věži, spí si tam svůj sen.

Bodni lež, tam přímo do srdce.

Ještě se hýbe, mozek ví že.

Probodni plíce, nebo provrtej

si hlavu, jako dnešní hlavní zprávu.

Sedí nad okrajem, no třeba nějaké

propasti. Myšlenky prý na smrt, po něm

loudí. Opozice tvrdě oponuje, ví že 

potom není žádné cesty zpět.

Co ti je, roztáhni křídla a prostě

jenom leť. Prohlédni si svět z výšin

nepodjatých. Svět je právě teď, je

mu více nežli tobě. Tak, jen tiše 

poslouchej.