DRON

Skryt, dále pak

jen bit. Slit do 

prastaré, hmoty.

Stavím kolem

sebe, nedostižné

ploty

Nechci být 

nechci snít nechci

bdít. Chtěl bych se

z té noční můry, už 

konečně jen probudit.

To mé tělo neřekne my

co by zrovna chtělo. Leží

a dělá že stále ještě ocitá

se, v říši snění. Ale já vím 

že už tam, dávno není. Je už 

zde a ve mne to vře, vaří se

tu něco nepěkného, blízko mne.

Mám co světu říci, nu tedy

naberu to lžíci. Je to takové

husté, tak co to tedy bude, blude.

Někdo řekl a to velmi rázně

v tom svém hlase. Tak už dost, 

tady končí tvoje pravomoc. Máš ji

už tak dost, tak už zmiz jako nepohodlný

vtíravý, hmyz. A ještě něco slyš, myš je 

oproti tobě toho světa líc. Rub si najdi sám

jo, támhle se kutálí. Vidím ho i z té veliké

dáli, po cestě zpět se vždy tak trochu zakalý.

Svět se svrkl, v nevídanou zášť. Stále jen a 

dokola opakuje, plať jen plať. Zaplať si to

bytí zde, nebo přežívej jen jako hloupá včela.

Byla včera a dnes už není, bodla člověka a 

přitom na ten druhý svět, tak trochu utekla.

Srocen dav, masa

z masa. Ne není

to krása je to lidskosti

skáza. Člověk není

zrovna ten projekt. 

Který by se zrovna 

povedl. Potřeba je dále

zkoumat a doufat že. 

Snad jednou, vznikne forma 

života taková. Hodna toho

míti na této planetě, hlavní

slovo. Řekl ten co z jiné

reality, nosí si svůj sen.

Opředen, okraden, o lítý

boj mezi nepravostí světa.

Tak jak zní ta věta, nebo jen 

to slovo který pojme, to vše

co není zrovna ono. Nasedni 

na kolo a zmiz, buď už pryč

než zazní ten známý zvuk.

Kdy rýč zajíká se, svou prací. 

Temnota se nevytrácí jen se

kamsi stáčí. To ji zatím stačí,

spokojena jest, zatím s tou svou prací.

Nad hroby nešťastníků, vesele si tančí.

.