Vrah

Vrah

Hodiny ukazují půlnoc, kolem mě je hluboká noc. Já sedim v křesle, z rádia znějí housle, v krbu oheň praská.
V tu chvíli za mnou někdo za tleská, otočím se a vidím jen bordel jak po plese, co právě skončil. najednou stín před oknem, jako by skočil.

Říkám si co to je za kouzlo? Srdce mi až do žaludku vklouzlo. Oheň zhasne, strach tlačí mi na dásně i vrzne práh. Dovnitř právě vkročil můj vrah.

Koukám se mu do očí, je mi jasné, že zde můj život končí. Ptám se, co tu chce.
On prý vyrvat mi z těla plíce.
Zněl tak vyrovnané držel v ruce dvě zbraně, byl tak chladný jeho tep byl klidný a zároveň měl strach.

Chtěl jsem vědět kdo je můj vrah.
Povídám sundej si tu masku, chtěl bych znát odpověď na jedinou otázku. kdo: jsi ?
Hnědé vlasy, modré oči, dlouhé ruce, mě srdce bije prudce, vždyť on je já a já jsem on. Z ničeho nic začne být zvon.

Je jedna v noci každý z nás má svůj osud v moci. Je jen na nás jestli budem vrazi, svých dnů, nebo jestli půjdeme zdolat horu snů.

Přeji vám ať si zametete před svým prahem a nikdy se nepotkáte se svým vrahem.