BEGIN

Tak tu tiše sedím

na tu ten svět, smutně hledím.

Prosím ještě chvíli než to

zase, všechno začne. Další

rok se načte.

Tak už je tu, prý z brusu 

nový. Ale mně se zdá stejně

stejný. Jen číslovku vyměnil 

to je vše moc málo, skoro nic jakoby hnil.

Rub líc čistě nadepsaný list papíru

tobě daný na míru, jaká jsou tvá 

slova.Všechno je v píči, číslovka

nic nezmění, hledím stále hele tam 

do propasti osamění. Vše to bolí zahryzne

se do tebe a už nepustí, zbytky nadějí ti rozpustí.

Jsem tu já ty oni všichni něco

čekají, něco jiného by rádi četli.

Nadepsaný titulek zní, žij ten svůj 

posraný život, nechceš ho, je tu 

tisíce jiných v procesí na svou šanci

čekající.

Mozek stejný zaprášený nic

nového neví, jen přitrouble se

tlemí. Má vše u prdele, čéče kurva

co tě žere. Chtěl bych naději, pannu

než se ožení. Píču novou jako život 

prvý, kurva čím se to láduješ netlem se 

tak, rak jde ti v ústrety, pozpátku a celkem živý.

Potkal jsem sebe, jak lezeš na ten mrakodrap.

Říkam nelez tam zmrde zadýcháš se a zdechneš

jenom tak. Ale on tam vylezl stojí na okraji a usilovně

přemýšlí, co tu dělá proč tu mrzne možná je tu proto

aby skočil dolů. Nevěřím tomu, zbabělost ti to nedovolí.

Zašpiníš si novou bundu, neošukáš žádnou kundu tak

proč, mozek je tak divný. Vládne ti a tváři se jakob nic,

on nic za nic nemůže, jen za to že jsi tak trochu divný. 

A proto teď zrovna přemýtáš, nad tím letem nestandartním a

tak trochu i posledním. Jak to skončí ty vole tak kdy skočíš, krk 

už mě bolí jak na tebe ze zdola čumím, ty vole už mě nebavíš.