AMPLION

Vykříčená tíseň, zpívá

píseň. Kdo ji zná, přidává

se ještě refrén co ještě nikdy

nikde nezněl. Vroucí srdce tluče

prudce, nevyřčená odpověď tolik

vět a žádný průstřel.

Jedna věta neznámá, pokřivená ve

své jednoduchosti, svinstva potajmu

je hostí. Není všeho dosti, je toho málo

co by za řeč stálo. A tak se to pralo do

krvava. Jaká je, lká ta tvá strana teď

je zcela sama, někde přivázaná.

Zní to tiše, je to tiché klišé. Neřvi, jen

to řekni potom zbledni, nebo zhebni.

Smrt je všude zatím potichu tu kluše.

Až přijde její čas, do cvalu se dá něco

vezme a nic nepřídá.

Tahle ta konkrétní přetvářka v uších 

zní jako nevyřčená otázka. Ptá se kdo

ptá se proč ptá se kdy opuchnuté rty

ti někdy stroze napoví. Zloba kreativní

zóna, pro neskutečné podlosti zatím jen

tiše vrní než to své ticho všude rozhostí.

Prý to splní řekl to ten druhý který zatím

přežil, každý režim v chumlu nevázané

podlosti.