417 hz

 Myšlenky na vlny, na oceán, na nekonečnou pouť lidské samoty, západy slunce, písčité duny, azurové oblaka a nesmírnou dálavu obzoru. vše, co uvolňuje tísnivý pocit na lidské hrudi a dává za pravdu rozletu nad krajinou naší duše. 

Skutečnost, mrazivá, betonová džungle, krev a pot, slzy a vznášející skladby, ona, milující, láskyplná, tvůrčí, darující, svíjivá a hravá. Mezi dokonalou samotou mých snů a touhou odjet do dálky je most, který staví jedině odvaha. 

Vratké pochopení, těžkosti rodiny, rozbitá vnímavost, doušky melancholie, dary odpuštění, vločky padající z nebe a tající na líci. Hudba, jenž mne léčí a unáší směrem do vnitřní síně Tvojí moci.