PLAMEN

Jsou tu stvůry, kvůli?

Kvůli tvoji vůli, tvoji smůly.

Hrozen zrozen a pak stále

jen pak dále jenom plozen. Je tím 

stavem tolik zhrozen. Plazí se tu

v němém odlivu, všech těch časů

ve stínu.

Dál tam stál, jak kovářem přikován.

Kulka letí najde si svůj cíl. Už je tu

stále blíže ví že krve vědra slíže.

Padá na zem není blázen, je jen tak

tou kulkou trochu smrtelně zasažen.

Smrt si na vycházku vyšla, v krásný 

slunečný mrazivý den. Jako na smrt

by byl zrovna přidělen. Dá mu pečeť 

cnosti, osvědčené do libosti, že prý 

zůstanou z něj jen sněhobílé kosti. Může 

začít další já, tvoje moje všech těch 

co ještě na tom světě zbyli. Pouze zatím, 

než věčnost náladu ti skazí, dnes

oblečení zítra nazí, milí drazí.