TRAJEKTORIJE

Osm zvuků, oddělených trupů.

Osm cest, nevidoucích třesk.

Osm jednotek infekce, pro

tajemného zlého porotce.

Osm divů světa, ten svět 

prudce nihilisticky tu si vzkvétal.

 

Proč jen tu stojí ten stůl, je poloprázdný

nebo poloplný, nebo si jen tak vrní.

Schází něco co by všem něco tak strašně

moudrého řeklo. Město plné lidí už se za ně

stydí zasel a tohle vše zase mnohoznačně

sklidil. Proud smyšlenek dovnitř i navenek 

hroutících se do podlosti ve skrytu za celek.

 

Nepoznám co jsem já co jsi ty, taky zmaten

pak tedy zase zpět do cudnosti svých matek.

Sekerou se ohání hrůzu prý tím nahání ty hlavy

na kůly jsou dány. Granát práci odvedl tvoje já

tak trochu odřeknul od žívota, to je ta temnota.

Heslo prý se v ústech statisíců neslo se, pak někam

do ústrání odešlo. Nikdo nikde všude jen minulost

podivná, na tebe se podívá a možná tě ani nepozná.