EPITAF ŠEDI
EPITAF ŠEDI
U konce cesty zapomnění
svou lásku hledáš v myšlenkách
i tam, kde stojí z ledu stěny,
jež postavil si stáda strach.
S hvězdami z ticha přišlo snění
dítěte, co si na troskách
nalezlo lyru usmíření –
ukrytou v živých vzpomínkách.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
..píšeš dobře, ale je těžší ti rozumět...;-)
07.04.2020 15:29:28 | Marten
To bude asi dáno tou četbou Hegela.
Velmi se omlouvám. Filosof Antonín Dolák (v jednom streamu) řekl, že je pro mne typické (i při běžném projevu) vytváření komplikovaných souvětí.
Básníkem nejsem - spíše jen občas zachytím nějakou komplikovanou úvahu.
Navíc ročník 1953. K tomu lze ještě přidat: otec ročník 1912.
Takže - "středověk".
07.04.2020 18:30:37 | ARNOKULT
...každý má svůj styl...nejde o věk ani jak těžký čtivo louskáš...básním je to jedno... jde o slova ale ještě víc o emoce, co z nich prýští...;-)
07.04.2020 20:10:53 | Marten
Moc pěkná smutná, ale ještě že jsou vždy únikové cesty do snění, které činí život milejší:-)
06.04.2020 12:37:35 | vlnka
Ty stěny z ledu a strachu,
mají i svojí vadu.
Vždyť láska hřeje a led taje.
Stádo se rozestoupí, uličku vytvoří
a krok po kroku, bude strach menší.
Vzpomínky a usmíření, moc krásné snění.
;-) "ST"
Báseň k zamyšlení
06.04.2020 11:40:24 | jenommarie