V hlubinách

Nevím, jak ráno déšť na okna zpívá. 

Nevím, jak v poledne slunce, do zahrad nahlíží, 

a večer k spánku květiny ukládá. 

Netuším, ano já netuším 

jak život noty v písně skládá. 

Netuším, netuším, 

jak slova v příběhy řadí. 

Netuším, já netuším,  

na koho osud se zazubí. 

 

Ano, já netuším,  

jak z vodíku stane zlato 

Nevím, jak hory ochrání údolí, 

Nevím, jak legendy se vypráví, aby tisíce let žily. 

Netuším, ach, já netuším,  

jak láska z ničeho všechno vytvoří.  

Netuším, netuším, 

proč smrt životu smysl dává. 

Ano, 

já netuším, opravdu netuším, 

co útěchu mé duši dává.  

 

Já a ty, 

ty a já, 

v temnotách, 

spolu a sami.  

Já a ty, 

v hlubinách... 

 

Kdybych, věděl, jak z vodíku zlato vyrobit,  

chtěl bych ti píseň zazpívat. 

Kdybys věděla,  

jak vypráví se legendy, aby tisíce let přežili. 

Vědět chtěla bys,  

proč smrt životu smysl dává. 

 

Ano, netuším,  

zda zítra probudím se s tebou. 

Netuším, 

zda ráno budu dýchat.  

Netuším a nechci vědět, 

co přinese mi zítřek... 

Když s tebou topit se budu  

v temných hlubinách...