DEKA

Tak co, to mé tělo.

Je opravdu mé nebo

my bylo jen zapůjčeno.

Platím splátky než ho 

splatím, tak my zatím 

před očima proběhne.

 

Už zase kurva svítá, jako

každý den. Oběšen 

jsem tím světlem.

Téměř celý oblepen

tak uz si zase začal.

Mne ale nepozval. Jen

jaký si dopis odevzdal.

Písmenka psaná úhledná,

prohnilostí však jsou, průhledná.

 

Oběť už je v hrobě. Stýská

se my po tobě, či po mně.

Náhle vstal s pistolí v ruce

hlavu mu prostřelil, mozek cizí

na ksichtě mám, jen útržek příběhu 

temného, tam jsem taky podepsán.

 

Člověk nebo mrtvola, cizý entita

krvý podlita. Nechci to, kus toho

masa, člověk už to není je to shit.

Zvrací jídlo zpět ho tak vrací, v podobě

tak nechutné. Smutné opovržení v

očích svědků, nechceš blbe něco k 

snědku. Dám ti pětku nebo šestku

nechceš, dej sem papír přinesl ho

právě v nejtajnější zprávě.

 

Zvrácený a potlučený, kape z něj 

krve potok. Je to otrok svých představ,

nadechni se pořádně a řádně se nám

představ. Já jsem ten co měl sen který

se nenaplnil, dnes ani žádný jiný den.

Tak co stím cítím splín, lehnu si na postel.

Sny si v duchu denní sním, to zatím ještě

mohu smím. Tak co dále je tu dáno ve finále,

už je čas vzbudit krále.

 

 

 

 

Co je tam psáno.

Že prý vše už je dáno.

A to dnes i zcela dávno.