MOREK

Ležím v truhle

víceméně ztuhle.

Tak co jak se leží

čas už tu neběží.

UŽ sedí odpočívá

svou nevyhnutelnost

skrývá. Je mu už zima

rád by běžel, ale už není

s kým čím.

Ztratil tým na nový

čeká. Spustil se déšť 

takový ten prudký, jež

každého pod úkryty zahání.

Horečka jako obrana a

odpověď na nemoc. Pěst jako

pádná odpověd pro rasistu.Razítko

dané rázně, takové časem různobarevné.

Barvy vizáž mu spraví

bude coool a možná

už nebude vůl. Ne nejsem

optimista, ty svině je třeba

pořád  třískat.

Je my třista nebo méně

cítím tu nevinost stále stejně

temně. Jemně a krásně nic

už není také, na hubu dej si

náhubek. Sluneční brýle se

ti rázem zamlží, nic nevidíš

Anonymita dána na druhou.

Kdo jsi ptáš se zrcadla.Nějaká

zrůda mne napadla. Úsměv vytěsněn,

je jen v očích. Tam se zračí je 

menší a skrytější  Poloviční ukrytý,

zajatý, zatknutý, v obrazech tak

dávno minulých.

Je to tak dávno je doba před

a po náhubku. Mám tu hrubku 

určitě, nikdo se nesměje všichni

zachmuřeně mručí. Zručně a velmi

pevně odhodlaně, nikdo nechce řící nic.

Je v někom z vás ještě sluneční jas.

Nikam nespěchal do té doby než si 

uvědomil, co vše ztropil nebo propil?

Moc času někam uteklo, vše je jinak

vše už je pryč a nevrátí se ti už nic.

Projdeš ulicí a ve výloze nedůtklivě

a velmi stroze vidíš nějakého člověka.

Takový smutný zdá se nudný je či není

nutný?