Masky

Věci, co nám dnes přináší radost, ty my snad tolik nemůžeme mít.

Můžeme chtít jen to, co přináší víra, odvěká touha člověka žít.

My však jdeme za svým, pomalým krokem. Víme, co chceme, a tak to má být.

Přece nás nezlomí hlad, nemoci, bída a proto bojujeme, nebo můžeme jen snít.

To však neplatí, když chceme jen přežít, když v životě nemáme pořádný cíl.

Když chceme jen podvádět, nebo jen hřešit a co bude dál, to neřešit.

A proto denně nasazujeme masky, k člověku rovně... to nemůžeš chtít!

Můžeš však stát ke světu přímo a s tím co bude dál si poradit.

Většina z nás tu skutečnost nechce, vždyť není těžké to pochopit.

To, co je ohrozí, jim hrozí hned a masku, když chtějí, tak mohou odložit.

A tak to potkáváš, čím dál tím víc.

Masku má kamarád, mnohdy i strýc.

Masku má manželka... to přece ne, masku má policajt, už je to zlé.

Proto, když stoupáš o něco výš, masku má poslanec, masku má kněz.

Jak v davu masek vyznat se máš? Je to tvůj boj, a proto se snaž.

A přece je tu světýlko, támhle pláče miminko.

Na něm masku nevidíš, jestli se však nemýlíš.

A tam ten pán ji určitě nemá, co se to děje, mnohokrát běda.

Že bys měl už odpověď? V hlavě však slyšíš tisíce vět...

... je to člověk z ústavu, asi bude na hlavu.

Přesto ji nemá ani tvůj děd, ten si jí zapomněl na to vezmi jed.

Ty však se nenecháš ovlivnit, vždyť masku nemít tě může jen posílit.

Proto si můžeš jít svojí cestou a masku druhých jim odstranit.

A jak to uděláš? To bude boj, ty však se nebojíš,tak na bitvu zbroj.

Na bitvu možná prohranou, musíš však dřít, než padneš únavou.

Proto to zkusíš, ty nečekáš víc, masku jim strhnout, to nestojí nic.

Ale co vidíš, kdo by to řekl, to není čert, bude to člověk.

Takový, co ztratil už směr, životem se potácí, tak ho tak ber.

Svůj boj jsi vyhrál, řekni si ať, cestou jdi dál a masky jim vrať.

A tak si říkáš, ale zní to jen v tobě…

Masku mít na povrch, ale nemít ji v sobě!