Asketa

Asketa* v thawbu*, vetchém* plášti,

po letech samot zlíkem* zničil zášti,

sestoupil z brdy*, šel do lesů,

navstříci ku všem lidským běsům,

potkal on kmeta*, šedý vlas,

a promluvil v něm žalu hlas.



"Ten hlupák starý snad netuší,

že srdce Boha již nebuší,

vždyť Bůh je mrtev, Bůh je ztracen,

a tak jsem byl ku lidem vracen."

Sešel pak do měst, hlouček lidí,

ti za své skutky se nestydí.



Nad hlavou motuz*, akrobat,

na to se hlupák dívá rád;

vyskočil blázen, pošetilec,

akrobat upad mez ten binec,

dav jej tam nechal, ležel muž,

Zaratustra klel lidu duš.