Anotace: Lidé, kteří se hluší narodili, nestrádají tak moc, jako ti, co sluch okusili a pak o něj přišli.
Člověk si umí ceniti věcí
až při jejich absenci.
Či chtěli lidé středověcí
snad proti moru prevenci?
Jídlo nám chybí až máme hlad
a žízeň suché hrdlo značí,
sprchy si ceníme, když přijde smrad,
a rudému oku spánek stačí.
Co ale mnohý vyhledává
a málokterý zažije -
od zvuku oblast vyčerpaná,
toužená ticha árie.
Ptám se vás ale, nejsou snad tóny
lidskému uchu milejší?
Ať ptačí zpěv či heligóny,
lidskou tu duši konejší.
Vem do ruk kytaru, zajdi si do lesa,
to jsou ty zvuky, co léčí!
Auta tam nejezdí, nikdo tam nehlesá,
projdeš si přírody péčí.
Velmi pěkně vyjádřeno a já souzním s Tvou básní.
..ST..
26.03.2021 21:12:33 | Jaruška
Moc TI za to téma děkuji. Dcera má kamarádku, která začala ztrácet sluch v 16 letech, zvládla to opravu moc dobře, jelikož je to moc silné děvče. Ale hrála na kytaru, zpěv..vnímání hudby a všeho, co člověk doposud znal, ani si to člověk nemůže vše představit...to zvláštní ticho uvnitř a kolem..nemít najednou tolik možností, když předtím byly. Je to určitě úplně jiné...když předtím člověk slyší, než když se tak narodí a neznal zvuky . ;-) "ST"
03.05.2020 09:33:20 | jenommarie