DETONACE

Není blaze

všude jen

samé bílé

saze. Zase

v módu pouště

bez pitného kódu.

 

Elce pelce do

pekelce ty zmrde

táhni někam ven.

 

Vzdávám se zas

opakovaně, je mi

zima do deky se

zatoulám. Choulím se 

tam nechci vstát. 

Chci se tam 

rozpustit. Je tězké

si odpustit. Proč to, 

kdo a nač to dopustil.

 

Létám vesmírem

se prodírám. Padám

nahoru ještě výše do

říše. Kde se všechno

píše. Obrovská písmena

čtu si tiše, je tam psáno

nespi už vstávej, na 

nicotnost to nesváděj.

 

Jo tak díky za nic

řekl panic když 

z ní ptáka, vytahuje.

 

Řekou pluje, do moře

do oceánu pak ještě

dále na okraj světa.

 

Je po něm veta neb

jen zbyla nějaká věta,

nebo slovo. Zbylo jedno

nebo šest nechce se už

prý dále, jenom chvět.

 

Ústa otevírám byla

tam tma, bílé něco

strkám tam. Polykám

zas a zas, je už toho

dost, kolik toho být má

než nastane tma. Nebo 

to býti mělo, jasné teplo.

 

Mozek prý by se mi

měl rozsvítit, ale jaksi

se něco pokazilo svítí

jen jedno, nouzové světlo.

 

Je to spíše peklo nikdo

neuvěří, já taky kroutil

hlavou a myslel si že je

to cvok. Krok sun krok

čelem vzad, bodni ho tím

nožem zas. Bodej ruka bolí

vyměň za druhou jen ať ta

šťáva stříká. Proč ty díry ve

mně proč ta krev, proč ten

smutný svět.

 

Otevři oči očividné

popři. Neviditelné

odsuň, je ten bůh.

 

Vzbudím se z toho

temného snu, už asi

ne. Realita prý to je,

proč tak velmi krutá.

 

Jasný den promění se

v bouři. Je to pravda

nebo jestli ne, tak všechno

popři. Vetřelec ve mně cití

se tam temně, bojí se tam

a určitě říká že chce pryč.

Včera prý už bylo pozdě.

Vyšel ven a třásl se jako

rosol, je tam prý velký rozpor.

 

Možná je už čas, se vzdát. Flintu

hodit do žita. Pojistku s granátu

vyndat a jen chvíli posečkat. Svíčku

doposud hořící, mohutným povzdechem

odehnat. Hrad z písku zbořit, z vysoké

budovy se do propasti bořit. Byl to jen

nápad, třeba někam zapadne a nikdy

se už nenajde.