KOJAK

Neschopen

nespočten

zde tu sídlící.

 

Proč jen proč 

se stal proč

vstal. Kdo tě

umlčí podlost

jasnou zaručí.

 

Zdechnul pak

se leknul, smrti

utíká boří se do

těl, už hnijících.

 

Dej mi drogu

nebo bombu

do té hlavy

tak vehementně

zurčící.

 

Spal to tělo

ne, to bolí

spal si svoje.

Nepokoje uvnitř

těla, vzpoura

jen tak tužkou

nakreslena.

 

Kokot co by

chtěl mrdat 

těla, otoč tvář

jsi tak krásně

rozežnělá.

 

Steny z úst 

do světa míří.

Tendr na sex

si vyhrál tak

jen pokračuj,

ser na scénář.

 

Průjem slovní

smrdí nebo je

jen nepříjemný.

Nudný i tak trochu

skotačivě trudný.

 

Zasel zlost, sklízí

smrti plody. Známé

svody neosvobozeny,

rozdávají za smrt body.

 

Vrány i supy tu 

létají, na poslední

vzdech si počkaly.

Oko vydloubly i to 

druhé, slepý tak se

vytřeštěně klube.

 

Vznikám tuhle

blikám, jen tak 

potichoučku, pomaloučku.

Skládám zkoušku 

z vratnosti osudu.

 

To až tu nebudu.

Třeba dnes nebo

zítra, někam odpluji.

 

Nejsem sen, ten tu 

zůstal opožděn.

Je retardovaný ale

jinak zcela zdravý.

Někdy dravý, jinak

docela takový vzpurně

ohlodaný. 

 

Zůstal jenom skelet

kostra do běla navržena.

Je tak celá plná kostí

dle libosti co se dnes

prý na skeletu nosí.

Z výzvou trochu divnou

na tě plivnou. Odlesky 

statečnosti uvnitř těla

každý si je nosí. Vyplují 

však někdy na povrch, 

nebo skazí se pod nánosem

miliardám much. Já truchlivý

bůch.