POSLOUPNOST

Svět už celkem

vyprodaný. Jsem

tam daný, jako

tmavý odstín.

 

Rozežraný od 

kyseliny, jež se

tají. Vstal a potom

kadí, sprchou

tělo zradí.

 

Jak že zní

ta otázka

do propasti

nechutností procházka.

Lidé si tě fotí

že prý krutý selfie.

 

Otevři oči podívej

se do těch mých, co

v nich vidíš. Já v nich

vidím prokletí. Nadšené 

zmlsané a na rozcestí.

 

Den se prostě stal

rostl jako sval. Po

úporné legraci se

ti zvětší, ty se na to

těšíš. Na ty látky v mozku

co dělají tě na chviličku 

happy.

 

Všechno už je pryč 

právě octl jsem se v levelu

zbytnělé prostaty.

 

Schůdné jsou různé

stezky, po kterých

bloudím. Na zádech

si nosím všechny ty

o sobě, pochyby.

 

Revoluce nastane

v mé hlavě. Co jest 

ta revoluce nepěkná

onuce. Život bytostí v

davu lidí běsnících,

tam je ukryt. Lidé

bez zábran za dav 

schovaný, klidně 

do smrti kruté, tě

zabalí.

 

Cesta plna nástrah

je to zásah? Miny, miny

všude nastraženy. A pak

uslyšíš ten poslední cvak.

Kousky masa z tebe zbydou.

Barva temně rudá jde ti k 

pleti, jo sorry ty už ani ten

ksicht nemáš.

 

Den se prostě stal

začal nadávat a svoje

sprostá slova draze 

prodávat.

 

Prach tu byl a měl

cíl, chtěl vejít do něčích

plic. Nebo úst i nos prý

by mu stačil, aby skazil 

tomu tvoru den nebo moment.

 

Zakuckal se zakašlal, začal

nadávat a ty svoje sprostá

slova taky nekonečně prodával.