JSEM

Závidím živým že

jsou mrtvý. Závidím

mrtvým že jsou živý.

 

Závidím snu tu

jeho tmu. Závidím

dnu, ne ten nenávidím.

Do vesmíru bych ho

vystřelil, na maličké 

kousíčky rozdělil.

 

Závidím bohatým

těm, co toho mají

přemíru. Kouknu 

do kapes a tam 

chcípl zrovna pes.

 

Závidím těm co

mají v hrdle zlato.

Závidím všem kteří

jsou spokojeni s tím,

jak jsou životem, nadepsáni.

 

Závidím nenávidím

podivím se, že jsem

podivín. Závidím slovu

že ví co zmamená.

 

Závidím tmě že je tak

tmavá neprůhledná.

Závidím všem třem 

kteří nejsou jako já.

 

Závidím podivnostem

že se nestydí. Závidím

slunci jeho jas, já bych 

ho hned zhas.

 

Nezávidím sobě, že

jsem se octnul v hrobě.

Nezávidím tobě co jsi

mrtev a měl jsi přetím

mrkev.

 

Nezávidím jemu co

chtěl by určitě změnu.

Ale neví nezná, je jen

vlastní stín, tak co s ním.

 

Nenávidím ty co ohrnují

nos nad jinými. Nenávidím

lidské zrůdy, za fasádou 

schovaní jsou. A jen čekají

na chvíli která možná nikdy

nepřijde.

 

Nechci znát drát který

by se zapíchl do oka.

Nechci si s nim tykat

chci jen co nejdále utíkat.

 

Chtěl bych žít tak abych

nikoho nezranil. Chtěl bych

mnoho nebo i málo toho co je 

právě to ono.