FIGHT

Odkopnutý do kajuty

lodi jménem Titanic.

Vymrštěný do výšky

odešli a prý už nechytli.

 

Vláčen za vozem důsledně

roztrhaný, nikdo už neslepí.

Slepý co vše vidí ale neví,

co stím. Utržený ze stromu

ještě asi brzy, nejsou slzy.

 

Lynčován davem slušných

lidí, podtržený uvržený ledabyle

visící. Nohy zatančlly ten poslední

tanec, pro smrt za potlesku davu.

 

Sociálně invalidní ví, vše ví, neprovede

tak si vede. Kočka černá přede, jde se mnou

vedle tebe. Závislý na piluli jež tě ráda

svede, svět ho zebe do nohou a hlavně

do hlavy, co tě prozradí. Odstavený pohled,

výkřik do ticha, muže chlapce bez tryka.

 

Tryzna za něj co chtěl by žít ale on neumí.

Má strach který neuvidíš, schován jest za maskou.

Srdce bolí nikdo neodpoví, nepochopí, tajně

do šedé zóny odkopnutý, tam si třeba zhebni. 

 

Třeba už je mrtvý jen to neví, kdopak mu to

vypoví. Ochuzený o ten svět hmatem, čichem,

chutí, den za dnem někam jdou si a tebe nechávají

tam, uvnitř beze slova, tě odpustí.

 

Prišel, vzal to, kdy se to stalo a proč, smrdí to

jako zvrhlost. Malý chlapec ještě živý a pak

co jen cvak a co pak, jen zrůdnost. Léta neodžita

jen propita, do různých masek odlita. Útrpnost 

není cnost, jen taková malá smrt a to každý

další den. Není hloupý jen v hlavě mu tam něco

bloudí, vetřelec který ovládá vše, nesnaž se to

uchopit, pochopit, to nelze.

 

Ztratil víru je mu zle a proto tento vzkaz nacpe

do lahve a odevzdá oceánu myšlenek. Divadelní

kus zahrát zkus toho člověka, jak se probudí.

Úzkost, deprese a núž do srdce už připravené.

Tak co už, už se probouzí všichni na něj skočili.

Svět už není prosvětlen je tmavý a slunce už

tam taky nikdy nezasvítí jako i v prdeli.

 

Nemohu spát nemohu vstát otázky jen si

klást. Neforemné posměšky cítím jen trapnost

nad tou svou maličkostí. Opuštěný ostrov jménem

mým je nadepsán, je tam samý strach neopodstaněný

ale věrně věčný. Na pláži je tam v písku obrovské SOS

už toliko let. Spánek jediný můj přítel, chtěl bych ho stále

spát. Vypsal se ze svého rozkladu, nálada chytla se za hlavu

a tu temnou nicotnost, začala zas do něj vší silou cpát.