Anotace: Dnešní půlhodinka nad papírem.
Už jsem se smířil, že nikdy nebudu nejsilnější
Už vím, že nikdy nebudu ten nejkrásnější
Už dávno vím, že nikdy nebudu ten nejchytřejší
Smířil jsem se s tím, že nikdy nebudu nejlepší
Řeky života se totiž ztrácí jako kapky etheru
Nikdy nikdo nebude rychlejší než ony
Jediné, co zbývá je plout po nich do záhuby
Každý se jednou vymáchá ve vodě naposledy
Všichni doufáme ve spasení svojí duše
Ta se ale vytratí, tak jako se skála mění v prach
Věčné zapomnění nás jednou všechny pohltí
Proudění vody nás jednou nahé na břeh vyplaví
Nikoho nezachrání stovky uncí zlata
Je to jedno, když hlava už leží na podnose
Nikoho nezachrání trýznění sama sebe
Už to nic nezmění, když mrtvoly leží ve trávě
Trýznit sebe není zapotřebí, zkrátka jen žít a být za to vděční. ;-)
27.05.2020 07:31:29 | jenommarie
Jo, přesně něco podobného jsem tou poslední slokou myslel. :)
27.05.2020 11:49:01 | Věčně omámený básník
Mě se to líbí a je pravda že od svého vzniku vše směřuje jen k tomu aby to zaniklo ať tomu klidně říkáme vývoj, život nebo jinak.
27.05.2020 06:19:17 | petrzal