TENKRÁT NA JIHOVÝCHODĚ

Usmýkaný člověk, nevděk

je libo životu. Rty sevřené

před krutostí zachráněné.

 

Nesu voda do oceánu.

Lednici daruji Inuitům.

Babiš dostává dotace.

Hnízdí v hnízdě čapím.

 

Nesmyslnosti které ční.

Jak ti to zní, jako pověst.

Na oko pěst, jako čirá lest.

Pro někoho bolest pro druhého

potěšení, masochista tomu 

prvému se nesnesitelně tlemí. 

 

Svět požírá sám sebe.

Vykvetl květ, býložravec

pochutná si, na něm zas.

Predátor už ho žvýká v tlamě

Další den který není vidět.

Člověk jako ničitel všech světů.

Nebo se jen prostě, nepřístojně

pletu.

 

Upletu si svetr najdu svou 

nejsnažší cestu, tímto světem

se pak propletu. Někdy trochu

nenápadně, z vysoké skály upadnu.

Do hluboké jámy se propadnu.

Svět se třese něco nese, žárovkou

my bliká. Snaží se my něco říct nebo

jenom do chytra se chce vybarvit.

 

Opravdový svět, zrovna nesu si 

ho na zádech. Je fakt těžký, je i

nějaký ten lehký, tak co je. Jestli

ano, chtěl bych ho taky aspoň na

maličkou chviličku, nechte mě prosím 

zkusit ho nést.

 

Dotyk z povinnosti tam kde se

láska postí. Nevěř všemu co se

tváří hezky, směje se to na tebe.

Přetvářka a pokrytectví mnoho

lidských bytostí zná ho dokonale

Tuhle komedii či tajuplnou tragedii. Jak 

otočit si tě kolem prstu a pak z grácií

sobě vlastní a hnusnou ten prst

nenávratně ulomit. Tlukot srdce

změnit, jeho strukturu proměnit.

 

Zde jsem tady čekám na co, to nevím

ale chci to. Přímo tady, je to zde velkými

písmeny napsáno, SOS. Nevidíš mně, jsem

k přehlédnutí, možná ano nebo je to tak

více pohodlné. Jsem už ztuhle utvrzen že

už to tak zůstane. Ochuzen, probuzen, abych

mohl dále spát, co by mělo se stát. Možná

ho už strčit jinak proč by tam stál, výšky

prý nemá rád. Tak co už spadl, ptá se někdo

dole, ješte ne, je to jenom srab, ani ten svět

nedokáže odevzdat. 

 

ti ho z grácií sobě vlastní