VZOREC

Skřípl se ve

dveřích vtip.

Nikdo se nesmál

neplakal. Skřípl si

tam pointu, byla

jenom ve triku.

 

Stojí na židli

chvíli snad i

nějakou hodinu,

tam prý přemýšlí.

Okolo krku slušivou

šibenici a ještě neví.

Kdo mu napoví

prašivý prožitý 

neživot. Nebo jeho

úzkosti spojené s

fyzickou, neodolatelnou

bolestí. Někdy hůře někdy

ještě více, bolí srdce opravdovou

bolestí. Nač a proč nikdo

nepomůže, psychiatr na 

dvě věci. Proč mne do

toho světa pustili. Takto

velmi rozbitého.Čeho

chtěli docílit, já nechci

umřít já chci kurva blít.

 

Odkopl tu židli a teď

tam jen za krk visí.

Žije houpe se tam

ze strany na stranu.

Zasloužíš pochvalu,

nejde tě tak lehko

zabít. Vaz se nezlomil

a tak tě ten provaz

škrtí. Tak co byl to 

dobrý nápad, takhle

život odkopnout. Tak

jak ještě dlouho tak 

kdo s koho. Vidím mu 

na tváři nebo spíše na

tom brunátným ksichtě.

Výraz taký, který říká

že to asi nebyl můj 

jeho nejlepší nápad,

co ho takhle napad.

 

Je na půdě visí na

trámě a ten se jen 

tak nezlomý. Jedině 

ten provaz co se stále

zařeřává. Je to peklo

co to upeklo, hlava mu

snad vybuchne. Hledá 

oporu na nohy, už má

nápad. Rozhoupává se

a je to, snad ten hřebík

vydrží. Z posledních sil

rozkročuje se obouma

nohama a oprátku zařízlou

do krku, z krku konečně sundavá.

 

Leží na zemi oddychuje

jako lokomotiva, nasává 

strach. Nikam neodjede jen

se tam klepe, hodiny odpočívá.

Hlavou kývá nemrtev živ je

dosti. Další nápad namočen 

a zpracován do nepěkné pitomosti?

 

Až se oklepe a další nicota

na dveře mu důrazně zaklepe.

Až mu bude tak zle jako mě

je teď. Začne zas přemýšlet

na konečný finální střet.

 

Proč není pohádka o zakletém

pitomci. Jež polibek ho zachrání.

Asi si ji napíši pak ji zlovolně

obklíčím a těžkým kulometem

skrz na skrz prostřílím.

 

Nebreč nad rozlitým mlékem.

Nebreč nad rozlitou krví. Co

se s tamtím tělem pojí. Už

nestojí jen tak leží. Kulka v hlavě

kus mozku sebrala, tak už to 

dokázal. Takže happy and jak

v americkém romantickém kýči,

monumentálně se tam nade všemi tyčí.

Všichni brečí nad štěstím které

se právě tu i zde odehrálo ale není jisté

jestli se to takhle zrovna doopravdy

všechno tak krásně stalo. Tak sbohem

na další zkurvený nový den i na ten další

co po něm příchází. Prostě všechny další

dny ne prožité ale přežité, tak už kurva

zmrde chcípni, nebo ne, je mi stále zle.