DESTKRÁT

Je tu věnec

kulatý čtverec.

Špatný herec

dojmy bídné.

 

Hrdě a jednotlivě

za sebou šly, do

chřtánu pekel.

 

Našly je, vzali

živá těla udělali

smrti představení.

Zločinci nepotrestaní,

obětí dané jen tak

do pytle.

 

Rychle uteč než tě

chytí, zavřou umučí.

Děti křičí hlady, batole

o kámen rozbité. Zabité

tak to zde chodí. Kostlivec

ve skříni, nevyndají, nevidí.

 

Děti, ženy, nahé hanbou

usmýkané, jako zvěř

tam dané. Je mi zle jen 

na to pomyslet. Chtějí 

jen trochu té lidskosti.

Ta tu není pro ně to

nejsou lidé, nejsou

prý hodni života. Četník

na zrovna narozené dítě

šlape. Je to chvíle kdy 

zmizí náhle vše a je jen

ta chvíle, co se ti do hlavy

bez podmínek vryje.

 

Tohle není fantazie.

Tohle někdo vyprávěl.

On tam byl a přežil.

Aby mohl vyprávět.

 

Tak se choval prý že

člověk, nebo spíše

četník. Neb jen zrůda

která bez trestu ten

hnilobný život, v klidu

dožije. Hajzle měl si

chcípnout. Kde je ten

co odsoudit tě měl.

 

Pronásledovaný lid

mnoha staletími. Bez

trestu je libo zabij si.

Karel VI dal vale všem

co chtěli zabíjet. Ženy 

muže děti prostě genocida.

O které se nikdo nedozvídá

nezajímá, neučí nevzrušuje.

Ruce se umyli ale špína na nich

stále je a nikdy nezmizí. Stále

tu bude dokud..

 

Prý to byl tatíček, říká Pepíček. A

tolik demokracie tam prý je. Ale nedostává

se pro všechny. Odkleply si zákony

proti těm co je nemusely. Tatíček

Masaryk to podepsal a vzhůru 

na ně, zavelel četník v rukou měl pendrek.  

Snědá tvář už tím si vinen, zavři hubu a ukaž 

speciální průkaz. Je tam vše, otisky prstů jejich.

Jako zločinci označeni, tak je zabalily a

ukradli od svobody klíč. Četník největší nepřítel.

Ne nemusíš nic udělat jen stačí ta

tvoje tvář. Může tě šikanovat zbít

zavřít, vyhostit. Potom ke kolegům posunout

do vagónů jako dobytek, do lágru kde tvůj cíl, je smrt.

 

Genocída mnoho tváří má.

Někde stále se dějí, tyhle

hrůzné děje. Neznáš li svou

minulost opakuješ ji, stále

a napořád. Možná v jiné míře

ale něco tam je a stále navždy

bude. Svoji tvář neschováš já

ji neschovám hrdý jsem. A na

tebe zmrde co mne nemusíš kvůli 

její barvě, na tebe seru hajzle.

 

Není snaha, není nic, prostě

prázdý list. Jenom na oběti

na ty si oni rádi hrají. Ale že jste 

také, ti co velmi špatné věci

dělali. To jste vytěsnily, pokrytectví

na plné obrátky je zapnuté. Vše

vycucne rozvrátí, ticho po pěšině

plné husté krve. Já ji vidím všude

tak co bude a kdy to datum obratu nastane.

Prý nikdy, společnost bez sebereflexe

zatuhne a možná i na tisíce kousků se 

rozletí. Je to systém, to co jim bylo nepříjemné

tak to vše se vypne, prostě nebylo nic chlubí se panic.

 

Minulost je tahle prý v celku nadbytečná.

Není vděčná není majoritní tak je v řiti.

Tam je dána a tam prý i zůstane jen

málo hlasů, slyším protestních. Cítím zlost 

je ji dos,t něco tu nefunguje a hnusně to smrdí

hnije. No zeptej se těch slušných lidí co si

o těch jiných co o nich hovno ví, co

si o nich vlastně myslí. A oni začnou já nejsem

rasista a v tu chvíli to jistě začne. Kulometná

palba nenávisti na bázi, jedna paní povídala.

Nebo bylo to na netu a v televizi oni jsou prý

špatní a jsou velmi lehce k poznání. Dosti slov

k zamyšlení, nebo jen k mávnutím rukou, bílou.

Demokracie jen pro někoho, země v prohlubni nenávisti.

Někdy dosti skryté, na první pohled nepoznané. Ale je to

tam, to mohu potvrdit. Tak jen klid vás je tu, mnohem více.

Měl jsem sen, že ten den doopravdy nikdy nenastane.