Dům
Dům
Dům
Sedí dívka u zdi.
Tiše šeptá;
můžu věčnost uzřít?
Sebe se ptá.
Sedí v domě z mříží
touhou nahá.
Říci, co jí tíží,
ach se zdráhá.
Sedí proti stěně.
Teskně čeká,
zdali končí denně,
co jí leká.
Sedí s láskou i bez.
Tolik smrti…
Prosím, proč mne, pověz,
věčnost drtí?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Velmi, velmi dobré "řemeslo". Na tomto serveru moc není. Proti Blbci Kultovi lze ocenit, že to není tak "vyumělkované". Tím, že je báseň delší, lze z ní vyčíst i hluboký existenciální rozměr. Budu muset (opět) sám sebe přehodnotit. Avšak ten čas, čas - ten mi schází!
30.08.2020 12:11:05 | ARNOKULT
Děkuji za zastavení a komentář. Existenciální prvky mám snad ve všech svých básní, mě to baví. :)
30.08.2020 13:57:38 | Xardas
