ZMRAZEN

Dokud pokud tu

zde si existuji. V

tom svém epitafu

tu si pluji. Schod za 

schodem, každým

dnem jdu tam, kam?

Start už byl a já ho

prohloupil. Tak co tedy

s tím. Zažertoval suše

splín. Svoje lože upravím

na spánek. Připravím se

těšil jsem se více, kdy si 

na to podmíněné, svědomý.

Včera jsem to cítil, co jen

to že nechtěl bych tu vůbec

být. Před srážkou je takový

divný klid. Stopkami ho nezměříš

dvě auta čelně do sebe narazí.

Váha podobná co chceš říct.

Osádky v těch vozech, žít 

nebo zemřít, odemřít, umořit.

Už je to tady, jde se na smrt

připravit. Jde ji změřit, něčím

odlišit. Pytel poslední si shit.

A pak už jen třpitný klid.

Nikdo z nich to nepřežil.

Kolik jich tam mělo být.

Pachuť smrti, taky ji tu cítíš.

Stoupá tichý truchlivý dým.

Jsem tu já i zima zkurvená.

Vše už znám, celý tenhle sál.

Život složen z různých, nesouvisejících

kostí. Podivnosti mořen, téměř smožen.

Nazlobeni dosti, posloupnost je už 

dána takhle brzo z rána. Kdy chtěl

bych najednou všechno přeskočit.

Znovu žít rozhodit síť života, zametu

si všechno vrátím zpět. Stačí o sekundu

a i vteřinu, otevřu tu bublinu a vyjmu se z

té události tak nenávistně, prchlivé.