MDLOBA

Louka plná pampelišek.

Ta žlutá je žlutě slyšet.

Krásná pampeliška nos

jí místo trička. Nos ji místo

kalhot, nastav level pohody.

Vyletěl si pták, nu jenom tak.

Nic si sebou nevzal, žádný pádný

doklad. Bezprizorně, svobodný jest.

Prostě tak si létá opeřený popleta.

Slon, nese svůj náklad těžký. Nese

si sám sebe, nezastaví nevydechne,

potřebuje stále žrát, stále pít. Ve stoje

spí, kouká na televizi. Čte si noviny a

i tak si sní.

Člověk jde si ulicí, mnohé věci nevidí. 

Mnohé věci neslyší, neucítí, je ve své

síti. Ve vlastním autismu, tam je si svůj

král i poddaný. Absolutistický vládce všeho,

vše jest podle něj.

Z bubliny tam je, nevykoukne je tam 

dobře někdy slepě. Nikdo neprudí, nikdo

není zlý. Všichni sdílejí stejné hodnoty, ne

tebe nechci v žádném případě mýt.

Obklopen mnoha lidmi, mluví na tebe.

Ale ty stejně sám vše jsi, ve svém vlastním

světě. Tam vše řešíš přemýšlíš, tam máš 

tu duši? Tam sídlí i tvé svědomý a jak je 

čisté. Podle toho se do zrcadla, na sebe 

můžeš podívat.

Nebo žádné nemáš a to je velmi zlé. Nemáš

žádné hodnoty jsi prázdná nádoba, bohužel

všeho schopna. Emoce jsou ti cizí, nesoucítíš

s ostatními, jsi jen ty. Schopen všeho beze 

všeho, co můžeš tedy být. Profesionální zabiják

agent zrůdné agentury, bez mrknutí oka zabiješ.

Tak co to chceš být, jen nástroj kruté pomsty.