TĚLO

Slzy tečou, neutečou.
Hlavu v rukou schovanou.
Je mi zle a nevlídně. Cítím
se skrze ploty, protlačen.

Cítím hněv, na svůj vztek.
Pociťuji svůj dech nechci
se nadechnouti, naposled.
Bojím se že to bude teď,
nebo bohorovně třeba dnes.

Prachbídný měl konec, ještě
dnes vzpomínají, jak si lekl
potom klekl a pak jako ryba lekl.

Grandiózní pohled z té výšky
byl pozoruhodný, než z té krásy
do nicoty náhle skočil. Chvíli
plachtil vzduchem, beton ho
pak rázně zastavil, nic nepravil.

Zbylo jen jako něco, co byl člověk.
Nebo spíše jako hrouda, z masa.
Hlava někam odletěla, torzo těla
dekapitace zcela vzorná, všude
jenom krev. A to vše co uvnitř
člověka, tak někdy bývá i ten
jeho oběd. Zbytečný byl projekt.