DOVĚTEK

Dere se na svět.
Tajuplný pamflet.
Je takový jako jsi
ty. Rozehnaný do
pravoúhlé podoby.
Nese si stopy,nenech
se už dále topit. Chtěl
bych to vše náhle pochopit.

Poslouchat tu pomlku.
Dát hlasitost věcí svých
potichu. Tam je ten svět
ukryt dnes, zítra je kus
ticha odloupnutý. Vyjeknul
překousl si zvuk, už není
slyšet, tak prý jenom titulky.

Dám do kapes tvoji
pointu. Potom si ji věcně
prohlédnu. No nic moc
je taková rozporuplná. Noc
plna hvězd, svítí my do karet..
Ze všech stran do podlosti
věků odkrytá. Špinavá nemytá
odstrčená, prolhaná.

Znáš tu otázku visí tu v hubě
krysí. Co si myslí ten kdo ji
tam zavěsil. Vidím své malé
tlusté prsty. Nevidím odstíny
téhle spousty odmlčení. Rčení
nestačí, už žádné není. Je jen
polopatické pochopení. Vezmi
to co už není. Odhoď, vezmi si
jiné, krásné jen na pohled. Stačí
jeden vhled, je to co se jen vydává.
Za to co to není. Sen už vstal, už
se bigotně nechvástá. Plynule tu
mlčí, rameny jen krčí.

Lůza hučí v žaludcích jim kručí.
Chtějí show, co je na pořadu dne.
Jedno obyčejné věšení, lámaní
v kole. A to co se nejvíce těší je
čtvrcení člověka, zaživa. Kdo ví
jak mu ten život dlouho vydrží.
Je tu plno lidí, už se na tu hrůzu
těší. Tak tu máme lámaní v kole.
Odsouzenec přivázán k dřevěnému
kříži. Po té mu byli kolem od vozu
postupně lámány jednotlivé údy.
Tudy kudy středověký svět chceš
tam hned. Jako odsouzenec snad
jen nějaký, masochistický šílenec.

Ještě žije lámán byl od nohou na dvou
místech, jako lístek do předpeklí. Finální
závěr měla být rána poslední, zlomení
vazu. Někdo i to přežil život ho neopustil.
Po té byl vpleten s přeraženými údy do
kola točen a jestli ještě byl živ, mohl sis
do něj hodit kamenem. Říkali tomu civilizace
ne já bych řekl, pytel plný hoven lidí smradlavých
nejen svým tělem ale především svou duší.

Hluší k utrpení druhých byla to zábava pro davy.
Masa, dav, revoluce, to je plno smrti v hávu krve.
Odlidštění tupý dav nebo lid, buď klidný ten
největší sráč bude nejvíce křičet. Doma od
ženy pak facku dostane že přišel pozdě, a
hlavně ať nic neřeší. Když je takový blb a
ještě k tomu bez práce. Zatracen po cestě
věrohodně poztrácen, něco chybí mu a bývá
to úplně nahoře, prý se tomu taky říká mozek.
Nebo nějak tak řekl poslední slovo a trefil ho
šlak, no jo fakt trefil ho tak zrovna akorát..