BOJ

Dostávám ránu za ranou.
Každý den jsem byt. Otevřu
oči a ty rázem na mně skočíš.
Rány pěstí, nožem řezy na
zápěstí. Odvlečen kamsi do
říše tvých nekalých, obludností.

Říkám si proč jsem to já.
Jak jsem byl vybrán. Odtažen
do sluje, vertikálně protkán.
Zakázán pro štěstí, naprosto
odepsaný. V kolonce outsider
tak jsem psaný. Vykuchán za
živa, vyvržený ústa zašity. Nechci
být němý, Chci být slib splněný.

Na okraj světa tam jsem tebou
dán. Vše je mé hlavě, takto porouchané.
Usmýkaný, ke smrti si mi dal přičichnout.
Je cítit prostě jako to poslední.
Co ucítíš když padneš k zemi.
Padneš jako podťatý, už neuzvedneš
žádný svůj sen. Zbude jen testament.

Zbude nějaká ta krev, tak rudě poznamenaná.
Upocený rozpolcený svět, nechce ho znát,
Jen tu mou morbidní posloupnost nicoty,
tu chce se mnou potkávat, Zdravit ji. učit ji,
rozkládat mou mysl, na malé částečky.

Uždibovat ze mně, rozpárat mé tajemství.
Jen dotek marnosti, ten každičký den. cítím.
Jsem v prdeli i v řiti, upsán k odepsání.
Neřítím se životem, jen v něm kulhám.
Protkaný tisíci slovními průjmy, odkázán
k živoření na okraji propasti sopky, čekám
na lávu osvobození.
.