DRTIKOL

Útok se stal, vůbec se
nesmál, neplakal. Jen
tajuplně cosi vyřvával.
Zadrž ten kravál drž už
tu hubu. Utop ten svůj
zvuk. Nebuď hluk, tak muk.

Ukrojený kruh, mírné
ukápnutí mysli. Nu ukaž
co si tu syslíš, slyšíš ty
nesmysli jdou odtamtud.
Je tam mnoho lidí něco
říkají a přitom i pláčou.
Někteří do propasti vzlétají.

Jsem tu ve svém kroji, není
nový, je takový zcela, postarší.
Uvařím si kaši, pak si hodím mašlí.
Tak co už mně našli, jak si tady visím.

Houpu se tu takhle v proudu, na nic
už nemyslím. Nic nového už neřeknu.
Nedám už nikomu pěstí. Nepřečtu si
leták k štěstí. Budu jen minulost plna
zlosti, která už toho měla dosti. Neštěstí
se už prý nenosí, nové trendy mola kosí.

Umrlec to teď tedy jsem, už mě to nudí
nejde věci vrátit zpět. Kurva, unáhlená věc.
Tahle smrt, na můj popud odmítám a zase
zamítám. Klopýtám, utíkám, unikám, nic
neříkám, jo jsem to já, na pitevním stole mrtvola.