SIESTA

Roznesen na kopytech zla.
Vyhodnocen jako public enemy.
Udržován ve spánku tak bdělém.
Součást toho všeho, vrány klovají.
Na vrcholu hory jako Prometheus.

Supy se přidali břicho stručně roztrhaly.
Vše se valí ven, ta bolest je už krutý sen.
Zcela vyvržen, ještě kousek života se drží.
Tak už brzy zrovna teď skonal, je už mrtev.

Došly slzy došly gesta, už skončila ta cesta.
Tak krutá ale i urputná, striktně záludná.
Přinesl něco co chybělo, bylo to nevidoucí světlo.
Vidíš ho já ho vidím, někdo říká že ho nezří, závidí.

Pryč od lidí od falešnosti od lidské tuposti.
Jsme tu hosté, ale bohorovná fiesta se nekoná.
Nejsi sprostý když řekneš kurva, nenávist je
zrada lidskosti. Je li jen proto že on je zrovna
jiný. Tak tupý lid křičí, ty zmrde kurva vypadni.

Ty tu prý nepatříš, v realitě kde morálka už
někam odešla. Nechce už přijít je ji zde blbě.
Zvrací když to vše vidí, ty lidi co jen sebe v
zrcadle se vidí. Odkliď trosky humanity ta prý
už tu nepatří. Jsou jen prachy za který si tě
miliardář koupí. Jsi hloupý já se spletl a proto
tu stále pletu ten svetr, nu pro tebe aby ti nebyla zima

Nebo tak až se probudíš, prohlédneš ten
svět. Nestav mezi námi zeď, stejně tu už jedna
je. Je taková korporátně zvláštní, je tu celé věky.
Je v tobě co to právě čteš, jednou se projeví. Ale
spíše už byla použita, je v tobě také skryta?