SPÍŠ SPÍM

Ve statusu, chcípni drž už hubu.
Stav věcí, jen tak mezi řečí.
Někde tu opravdově srdceryvně
brečí. Zatlač slzu zpět a začni pět.
Zpívej celý den o tom jak je ti zrovna
tak libozvučně blbě.

Nechceš pusu, tak dostaneš pěstí
jen tak mezi řečí. Padá na zem jako
tvrdohlavý blázen, modře vybarven.
Jdu zpět načíst to co bylo dobré a
ono už to tam není. Někdo to vzal tobě
odevzdal, neprůsvitný břitký klam.

Pole plna žlutých odpovědí, kdo je
zdejším vládcem. Všechny lehce a
hladce si koupil, neprohloupil ale
ta říše postupně se možná zhroutí. Spadne
na zem, kazisvět pozná pruhovaný
svět. Nebo taky ne, spravedlnost
svou podstatu stále, marně hledá.

Jen malé bezvýznamné kolečko v
soukolí které se zatím nebortí.
Stručně vláčený ulicí, v hlavě nebo
na ni s malou opicí. Už pomalu do ZOO
odchází, už jsem sám. Odevzdán do
říše neskutečně, krutých detonací.

Nechci ten strašlivý pocit znát, už
se nechci bát, procitnutí jako balast.
Jako odvržený použitý plast, stokrát
recyklovaný, už z prapůvodu nic
nezbývá. Je to nebo jsem to ještě
já, nebo jen tajná oblast jednapadesát.