SKUTEČNÝ

Dotknu se slunce jen lehce.
Přijme mně nebo zcela odmítne.
Žhavým pohledem sežehne.
Nebo laskavým svitem pohladí.

Jsem tak malý, nelaskavý krotce hravý.
Hraji tu hru, kterou ale striktně tajím.
Létám, něco hledám nikomu nic ne vypovím.
Sestoupím z piedestalu skrýván v podzemí.

Vysoce i hluboce vnořen do neštěstí trpících.
Náhle vstal vše odevzdal, vkročil do prázdna.
Vynořená otázka, odpoví někdo v tajích bědný.
Utroušený něco řekne, gesto kleslo na dno noci.

Patřím sem, nebo byl jsem zde jen ledabyle, odhozen.
Useknutý v půli, život zuly oblékli do truhly, hlínu pozvaly
Uteklo vše zůstane tu něco pro mne pro tebe, zebe mně.
Usazen do první řady na show, kde stínají lidem hlavy.

Utekl jsem z té hrůzy, byla dána v kruzích slunce odrážené
ve střepech. Lahve tam vhozené, na kata teče mu krev ať mu
celá vyteče. Nic nezbude přijde jiný, té krve zcela věčně plný..
Lekce lidskosti vykostěné na samý konec než zazvoní finální
zvonec. Začne hrát tu píseň tak věčnou, poskvrněnou doteky.

Vrazil krumpáč doprostřed té lebky, padl na zem ze života
náhle utržený, Vytáhl ho ztěžka z té hlavy a dalšímu ho vrazil
do zad, ten upadl ještě živý, hnaný do smrti. Další rána vpadla
do jeho vlastního čela, krev a kousky hlav valí se tu bezprizorně.

Slova spadla na papír rozbila si nosy, krev z nich teče pointu
nepřinese. Písmena se tu válí, jsou tu tak samy bez čárek a
háčků. Přineste poetu ať tady tomu dá nějaký ten tvar co prý
mají ty písmena a slova samotná mají mýt. Tak jen klid seru
na vás, já si radši nakreslím zcela abstraktní obraz. Bude tam
odraz doby vidíš ho tam jo někde tam musí být, hledej nebo si
řvi.

.