VRATCE

Vím že je čeho se
bát. Svých vlastních
rukou. Uškrtí tě, podřežou,
ubodají. To vše tají, v kraji
těla. Stojíš na mostě a jen
tak málo stačí. Let do jasného
nebytí. Útok nečekaný, vyslán
je z tvé hlavy.

Co teď cítím zuboženost, svého
těla. Ta řeč, je jen chabá přihrávka.
Toho co zde se odehrává. Jsem
v zajetí pocitů tak nepoctivých.
Ano je mi zle, křičím do prázdnoty
křečí.

Začíná ten střet mezi životem a
vyprodaným životem. Žádný lesk
jen ta špína, je tak lína umolousaná.
Už vlastně začal když jsem vstal, nebo
když jsem se pral o to abych dále mohl
spát.

Prohrané bitvy válka stále probíhá.
Chtěl bych se někdy vzdát, býlí prapor
nechat ve větru vlát. Nechat vše být,
prostě nebýt, ale zatím stále bojuji.
Každý den až do noci, která mne na
chvíli osvobodí z bezmoci.