TRŮN

Kráse už není krásná.
Je spíše poukázkou, 
na ni nakreslenou. Máš
ji taky, světu vládnou prachy.
Vodu do oceánu, házíš taky.

Morálka, za tu si nic nekoupíš.
Spíš či bdíš, tak slyš poslouchej,
mluvu svou decentně ztiš. Kde je
klíč od myší, když je chceš chytit.
Kam se schová chtíč, když tě zve
do své říše, tiše a však velmi vřele.

Nemám se skvěle a to můžeš, po
všech světech rozhlásit. Mám se
na kopnutí do prdele. Jak se máš
típ, určitě lépe, tak se my už nesměj.
Jak probíhá zkrocení zlé ženy, pořád
máš ty modřiny, jak se dnes zbarvily.

Zmatený, položen na zem a potom
úctyhodně tankem, na sračky rozjezděn.
Po té utekl asi ze ZOO nějaký lev a jal
se mně žrát. Měl hlad a tak si mně k
obědu, takhle sprostě dal. Mám vyprávět
dál, nebo už mám skočit z té vysoké
budovy. Fouká tu dosti a už je mi zima.

Tak už létám chvíli čekám, bác a smrt
je zde hned přišla. Je taková hodná
vezme si tě a není hloupá. Byla pitva
a prý jsem skonal tak, že ta zem se o
mně bouchla. Potom měla bouli na hlavě,
nebo na své ploše betonové.