DUSNO

Utopen ve škále barev, nicotných.
Co to znamená ta červená, na tvých
ústech. Co znamená na semaforu
zastav a drž hubu, než ti světlo zelené, zapěje
už. Se pusť, už můžeš vše no tedy téměř vše
doufám že nezabiješ, nerozevřeš krvavou řež.

Snad jen sebe, ale jen tak trochu, stačí pilulek
trochu, no jako každý jiný zkurvený den.
Postaveny jsou vedle sebe, jako přes kopírák.
Ztracen tak nepodepíšu žádný reverz, chci se
dnes jen rvát, urvat ti nos a čelo. Vyrvat ti z těla
duši aniž to tušíš.

Ulicí jdu, vidím se vy výlohách obchodů. Tak to
jsem tedy já. No jo černé na bílém, do puntíku
takto napsané. Já, se ale nepoznávám, nebyl
jsem no takový už, nanicovatý rozprostřený do
okolí. Kola se stále točí, nejsem mermomocí, je den
a já chci noci, aspoň dvě nebo tisíce.

Každá den nechci vstát, chci v té noci plavat.
Jako medúza nedotýkat se nebo tě taky dotknu.
Ta bolest tak moc tě uchvátí budeš prosit aby se na
tebe někdo vymočil. Počůrá tě a ty ještě poděkuješ.
Dál si pluji, kdo mě sežere nevím, zatím mně to
nezajímá, jsem ten co ti bolest tak urputnou, nastolí.
A nepotřebuji k tomu nůž, či rozhořčenou, trapnou, pistoli.