METRONOM

Proč jsem, natolik nahý.
Tak průhledný a snadný.
Lehkomyslně zcela, rozprodaný.
Útěk ze stáje do ráje, ten se nekoná.

Zvednutá opona, na něco si tam hrají.
Zazněl potlesk a ti herci náhle, celý ztuhli.
Dali je do truhel, zamkli odložili na další den.
Jo tak takhle to je, takže oni taky nejsou lidmi.

Jsem člověk, nebo jen zpackaný projekt.
Bude mně chtít sežrat medvěd když se potkáme.
Budu mu chutnat jako člověk, nebo jako projekt.
Je ten predátor taky opravdový, nebo také hraje 
svoji roli.

Zříkám se obětního beránka, jsem na špici, na lžíci.
Chytil jsem opici, dlouho jsem ji nepotkal, skáče promptně.
Zavelel do boje, sám pak jen pozoroval, padající kousky těl.
Z těla si uteče si, třeba když v něm bude díra a smrt se bude
vtírat.

Skrytý uprostřed pouště za zrnko písku, něco tu píšu.
Něco tu vytvářím není co pokazit, jen z hlavy pel odchází.
Jsem od sazí takový nemastný odmaštěný, skromně cenný.
Člověk co se ptá na leccos, dnes i letos rozporuji světlo.

Dokonale odmrštěný do dálek, kde jsem už odpuštěný.
Kolik stojí tu být stát jako sloup, nebo na něco se ptát.
Jsi stát nebo císařství, jsi něco co není vůbec hezké.
Jsi to přesně co se v dálce leskne, přijď však blíže a víš
že.