LOS

Slyším trávu strmě růst.
Nechci půst, nějaké to plus.
Chci slyšet tu otázku proč a
nač, je v éteru světa ten tak
srdceryvný pláč.

Strmý kopec, keců ještě více
Vytrvale vyrvané, jen nulté plíce
Kytice květin, jako snůška smetí.
Nic už není, vše už zbylo, neubylo.
Krok za krokem, býti pouhým prorokem.

Pokrok jako otrok, v podpalubí v řetězech.
Ještě méně, nejmíň, nežli pouhý dobytek.
Lidé, děti, ženy, muži, už nebyli lidmi někdo
jim to vzal, po staletí kradl a nikdy nevrátil.

Proč ten co tak oháněl se bohem, byl tak
krutý, ta země demokracií je jen krátce.
O trochu méně nežli tahle zem, tady nejsou
lidé v řetězech, v čem jsou tedy. Jsou odsouzeni
k nuznému krátkému žití, s nálepkami polepeni.

Byl jsi zrozen tak žij ten život co byl ti vhozen.
Chyť ho a nepouštěj, buď vždy hrdý dobrý tvrdý.
Shozen z výšky, či jen písmeno z knížky osamocené.
Bez těch ostatních je zcela slepé, zimou klepe se.
Potřebuje svoje hnízdo, své naděje pak i možná zapěje.