ZASE?

Na konci svých sil.
Od začátku, jsi tu.
Odevzdej pravost.
Vynucenou dravost

Dokud něco začne.
Začíná už ti život, začal.
Zatím brečí, skomírá.
Je mu zle, trucovitě.

Ukončím ten smutný začátek.
Půjdu tam i pohnutě nazpátek.
Chytnu ten počátek, všeho.
Dám mu čelo, jen na chvíli.

Nechci tu být, chci tu jen mlžit.
Odplížit se zpět do smradlavých
zákopů. Nechci už běžet do té smrti.
Ona je cítit každý ví jak je cítit.

Utrhnu ti hlavu, pak si do ní kopnu.
Roztrhám tě na tisíce různých kousků.
Vyvrhnu tě jako prase dnes a zítra zase.
Uhnu ti z cesty, když budeš mít v ruce
klestí.

Nakreslím ti obrázek, jako všeho počátek.
Budu prázdný tak naplním se až po okraj samý.
Jsme tu samy, myslím na té elipse, nevolej prosím
domů. Prý mě nevidí ale já jsem tady, celkem výrazný.

Vydávám se na cesty v ruce pušku, v srdci snůšku smutků.
Utíkám jednu jsem už chytil do ruky, takovou ocelovou včeličku.
Dále si utíkám, vedle mně kolega jeho ruka letící, málem mi
facku vlepila. Už ji tedy nemá je bezprizorní, volám medika.
Už utíká, mina podkopla mu nohy, teď jen křičí, je nutno dodat o dost
lehčí, bez nohou a bez rukou život se nezastaví, stále kamsi utíká.